Člověk je mladý, zdravý, užívá si života, sportuje. Má se prostě dobře. Vítězí na všech frontách, láme dívčí srdce i všemožné rekordy. To je štěstí. Avšak všechno jednou končí…

Jsem aktivní sportovec, a troufám si tvrdit, že jednu dobu jsem výše popisovanou situaci zažil na vlastní kůži. Nic Vám neschází, nic Vás neotráví nebo nerozčílí. Ono by možná i scházelo, otravovalo či rozčílilo, ale Vám je to jedno. Pouštíte to dál, ať si to užije někdo jiný. Jenže jak jsem psal, všechno někdy skončí. Pro mě však byl ten konec až moc krutý.

První závody v sezóně, první ostrá čtvrtka, vítězství, osobní rekord. Začalo to hezky. Při rozcvičování na štafetu jsem si ale všiml, že mě trochu tahá tříslo. Zprvu jsem tomu ale nevěnoval příliš velkou pozornost. Pořád něco někde táhne nebo pobolívá. Celý den skončil úspěšně, vítězstvím mého týmu. O to větším zklamáním byl příští trénink. Ani jsem se nerozběhal a musel jsem domů, nešlo to. Trenér vyhrožoval až tříměsíční zdravotní pauzou. To jsem ještě nevěřil a doufal v brzký návrat na ovál, bohužel se to nelepšilo a i po oněch třech měsících to bylo stejné. Tou dobou už jsem jen doufal, že se alespoň na podzim vrátím do závodního kolotoče. Chyba, následovalo několik návštěv u lékařů, ovšem bez valného výsledku. Po pěti měsících od zranění nevím co mi je, proč to je ani jak dlouho ještě.

Příběh, který se může stát každému z Vás. Při něčem takovém člověka přepadne bezmoc, psychická tíha “nekonečného zranění” je větší a větší. Pak se zdá, že se nic nedaří, že jde všechno do háje. Dobrý výsledek v čemkoli se zdá býti nedosažitelným. Topíte se ve vlastním neštěstí… (ne, nebudu to popisovat dál) ALE! Smůla se člověka nedrží, přelétá z jednoho na druhého. To jen jeho vlastní psychika může za nezdary. Bere jako vlastní selhání i věci, nad kterými by předtím jen mávl rukou a víckrát si na ně nevzpomněl. Nikdo se nesmí uzavřít do sebe a užírat se vlastními výčitky svědomí za věci, které vůbec nejsou důležité. Musí si všímat okolí, přátel, budoucnosti. Jedině pozitivní přístup k věci pomůže překonat všechny útrapy.

Tolik mé filosofické úvahy…

• ČLÁNKY / Z TÉTO DOBY
• « Fenomén hudby z mobilu
•     » Beta Vodafone park – první dojmy

• SOUVISEJÍCÍ / Z KATEGORIE Filosofické úvahy Sport